Pokud posloucháte v posledních několika letech zprávy týkající se důchodů, pak si musíte všimnout jedné věci: všichni politici i odborníci nám říkají, abychom si na něj našetřili sami, že se nemáme spoléhat na ten poskytovaný státem. Jedním dechem také dodávají, že by byla nutně potřeba reforma důchodového systému, neboť ten, který máme dnes, je dlouhodobě neudržitelný. Mnohdy už ale nevysvětlují, co je za problém.

Tím hlavním je především to, jak je vlastně koncipován. My totiž máme průběžný systém, což v podstatě znamená, že současné důchody se platí z peněz, které na sociálním pojištění platí současní pracující. Sociální pojištění, které dnešní důchodci platili v době, kdy byli v pracovním procesu, pak šlo na důchody tehdejších seniorů.

Jistě, v době svého vzniku se to zdálo jako poměrně jednoduché řešení. Nebyly potřeba žádné rezervy, peníze, které se vybraly, se v podstatě hned spotřebovaly. Situaci pomáhalo také to, že tehdy byly v pracovním procesu velmi silné ročníky, tedy ty, kdy se rodilo mnoho dětí. Na každého důchodce tak připadali čtyři pracující, kteří se na něj v podstatě skládali. Ovšem dlouhodobě se to udržet nemohlo.

Porodnost, která se prudce zvedla po druhé světové válce, postupně poklesla a klesá dnes. K tomu všemu se navíc zvyšuje i průměrný věk dožití. Zatímco dříve člověk pobíral důchod v průměru dvacet let, dnes je to čtyřicet. Máme tedy situaci, kdy jeden pracující člověk ze svého sociálního pojištění vytváří důchod čtyřem lidem, a to navíc dvakrát tak delší dobu. Stát tedy musí přispívat čím dál víc ze svého rozpočtu, aby na důchody vůbec bylo, což vzhledem k jeho stavu také není nic dobrého.

Bohužel, reformy důchodového systému, která by byla potřeba, se nedočkáme. Důvodem je hlavně to, že by se jednalo o skutečně velmi nepopulární krok, a to právě mezi důchodci, kteří u nás tvoří silnou voličskou skupinu. A to si žádná vláda nedovolí, neboť by si tím v podstatě zničila šance na další zvolení. Bude tak zajímavé sledovat, jak dlouho tento systém ještě vydrží.